Umění diplomacie je uměním, pardon, „poslat někoho do prdele takovým způsobem, aby se tam těšil.“ Toto uměl dokonale československý ministr zahraničí Jan Masaryk, jedna z nejvýraznějších osobností československé a české diplomacie. Jan Masaryk byl známý svým sarkasmem, vtipem a humorem. Jan Masaryk byl nejen moudrý státník, který byl mimo jiné ministrem zahraničí Československé exilové vlády v Londýně, ale je také znám pravdivým výrokem, že „dokud budeme generálům platit víc než učitelům, nebude na světě mír.“ A to je bohužel problém dnešní doby. Když se Jana Masaryka ptali přátelé, proč jde jako diplomatický úředník do Francie, když tak výborně zná anglosaský svět, odpověděl: „To máte jednoduché. Já sice francouzsky umím, ale zase ne tak dokonale, abych mohl dělat francouzské vtipy. A tak se jedu doučit francouzsky, protože když nedělám vtipy, tak mě nikdo nebere vážně!“ Což můžeme potvrdit skoro u všech bývalých ministrů české vlády.
Ministr Jan Masaryk vládl čtyřmi světovými jazyky. Masarykovu stylu a zejména sarkasmu se z českých diplomatů nejvíce přibližuje ministr zahraničí Petr Macinka. Masaryk se vyjadřoval ve stylu, že komunisti nikdy nehráli fér, a to si nedovedu představit, že by se mohl dočkat, že budeme mít „rudého noka“ na Hradě. Vtipný Macinka proti argumentačně plytkému Pavlovi, jenž podle mého názoru vede třídní boj proti vládě, by si zasloužil větší podporu premiéra Babiše. Mezi námi, mají stoosmičku, tak by měli válcovat opozici bez technické přestávky. Smekám před Petrem Macinkou, jak hájí Filipa Turka, neboť nikomu není znám výsledek vyšetřování jeho autonehody. Proto mi připadá docela nefér od premiéra Babiše, že mu zakázal dočasně plnit funkci zmocněnce vlády. Podle mého názoru má Filip Turek velkou zásluhu na snížení počtu akceleračních zón a kdyby byl premiér premiérem s velkým P, tak nepřistoupí kvůli nějakým dotacím z Evropské unie ke zhyzdění naší krásné krajiny. Poznámka pod čarou. Premiér Babiš vytahuje stohy papíru, co vláda udělala pro české občany, ale mě spíš zajímá, co všechno vláda slíbila a neudělala. Zrušení muniční iniciativy jako nosné téma hnutí ANO, SPD a spol., zákon FARA se ztratil v nedohlednu, zrušení poplatků ČT a Českého rozhlasu se nějak natahuje. Argumentem premiéra Babiše je, že kdyby měli jednobarevnou vládu, tak by nemuseli dělat kompromisy. Ptám se, co to je ten kompromis? Vždy je to o schopnosti vyjednávání, neboť pod kompromisem si můžeme představit, že si k černému obleku vezmeme černé boty a druhý z účastníků bude trvat na hnědých. Tak půjdeme s jednou botou černou a jednou hnědou? Což znamená neschopnost vyjednavače nebo vyjednávání.
Možná by bylo vhodné, kdyby prezidentova slova v aktuálním čase, kdy je pronese, korigoval ministr zahraničí Petr Macinka. Nevím, co si mám myslet o výroku Pavla, že nemá dojem, že by v bezpečnostních otázkách šla vláda správným směrem. Nevím, co je podle Pavla ten správný směr. Když je v bývalém sovětském archivu GRU jeho složka, tak by se měl řídit pravidlem „mlčeti zlato.“ Ani ve Spojených státech není úplně vítaným hostem. Mnoha občanům už je možná jasné, že když prezident mluví pravdu, tak se spletl, ale cítím velké nebezpečí v jeho výroku, cituji: „Prezident má některé nástroje, které mohou vládě velmi znepříjemnit život. Patří mezi ně například vetování zákonů, pravomoci při jmenování velvyslanců.“ Pan prezident si neuvědomuje jednu věc. „Lžíce je dobrý nástroj na zamíchání polévky, ale není to recept“. Tím chci říct, že bez prezidenta se stát obejde, ale bez občany zvolené vlády nikoliv. Věřím, že prezident žije ve své virtuální bublině jako většina takzvaných papalášů. Ale jeho stvořitelům nedochází, že ve volbách rozhodne mlčící menšina. Marketingové produkty jako Pavel a Čaputová skončí v nicotnosti a zapomnění tak jako marketingové produkty Horsta Fuchse 🙂. Přál bych České republice, aby měla prezidentský systém jako ve Švýcarsku, kde se volí prezident na jeden rok ze sedmičlenné Spolkové rady. Je to bohužel krásný sen, ale pouze sen. A proto se musíme spolehnout sami na sebe a na zdravý selský rozum.
Zdroj: JUDr. Miroslav Kříženecký, Radiožurnál, ABJ
Buďte první! Přidejte komentář